Corgi Czech Run 2026 za námi. Tak dlouho jsem se snažila utřídit myšlenky, abych k němu mohla napsat stručný komentář, až jsem vyhodnotila, že letos toho mám na srdci tolik, že stručná nebudu. Díky tomu vznikl tenhle liščí blog.
Corgi závodění se účastníme od počátku, byť úplně první ročník Piškotka neběžela, přišli jsme totiž pozdě :) Letos se běželo už pošesté a pokaždé jsme byli u toho. Pokud akci neznáte, mrkněte sem, stojí to za to :) Corgi Czech Run
Závod je pro nás už rodinná tradice. Ani ne tak kvůli závodění samotnému, o bednu nám nikdy nešlo. Je to ale báječná příležitost k setkání se s přáteli, milovníky a majiteli lišek, a upřímně, 150+ lišek na jedné louce je tak trochu moje představa nebe. Od začátku jsem si přidala drobné blbinky jako odznáčky, pak i trička, když začala být součástí běhu soutěž o nejlepší masku, tak i kostýmy, loni banner a letos dokonce i videoklip: (Letos jsem si s maskami na bednu trochu myslela a musím říct, že to bylo malinko zklamání, ale takový je život).
Těsně před letošním závodem jsem ale měla absolutní krizi motivace a byla opravdu hodně blízko tomu, že s liščím závoděním a věcmi kolem skončíme.
Jak se to stalo.
Letos bohužel odřeklo účast hodně přátel a nemohli se účastnit ani naši nejbližší. Bylo mi to líto, sdílení té akce je jedna z věcí, co mě na ní tolik těší. K tomu ale přišlo ještě něco, co mě sebralo nečekaně hodně, víc než by mělo, protože zkrátka celá věc zasáhla slabé místo.
Abych vysvětlila, o co šlo a proč mě to tak vzalo, začnu trochu zeširoka.
V rámci organizace akce dochází k tomu, že organizátoři vytvoří z přihlášených pejsků skupinky po cca 8 závodnících (dělí se na mladé a dospělé a pak ještě Pembroke a Cardigan, plus společná seniorská kategorie). Je to poměrně silná alchymie vymyslet, aby skupinky byly vyvážené. Dnes už závodí psi, kteří si jejich majitelé pořídili proto, že se do corgi zamilovali právě na Corgi Run :-), mezi závodníky jsou mladí i dospělí samci s různou úrovní socializace a různou snášenlivostí a reakcemi na ostatní psy. Vlastně z tréninkového hlediska takový závod není vůbec dobrý nápad, mezi psy pracují nervy, může sepnout zdrojové chování, kde zdrojem může být cokoliv od odměny v cíli až po spoluzávodící fenky - pokaždé, když o akci vyprávím našemu trenérovi, jen se chudák křižuje :) nicméně to, že akce proběhne bez úrazů, je zčásti na odpovědnosti majitelů závodících psů, kteří se zaručují za to, že jejich pes to zvládne (přičemž povědomí majitelů o problematice a porozumění situaci je taky na různé úrovni), a zčásti je to dílo pečlivého balancování ze strany organizátorů podle počtu, pohlaví, věku a nezřídka i osobní znalosti povahy pejsků ve skupině.
Je poměrně obvyklé, že po zveřejnění prvního obsazení rozběhů se dělají změny, pokud se někteří závodníci odhlašují a jiní dohlašují a je potřeba skupinky opět zkalibrovat, případně majitelé třeba vyhodnotí nějaké konkrétní antipatie mezi jejich psem a ostatními závodníky nebo je třeba v některé skupince přetlak mladých psů - samců. Letos se v naší rozběhové skupině řešily změny s tím, náš Maui dostal nálepku agresivního psa.
Agresivní pes.. prosímvás, já si o tom klukovi nedělám iluze a vím velmi dobře, co mám doma. Maui není kliďas ani stoik. Pokud bych Mauiho měla popsat jedním slovem, dost možná by to slovo bylo INTENZIVNÍ. On jde do všeho po hlavě a naplno, snad kromě práce, to bohužel nepěstuje :) rozhodně to ale není zlý pes a už vůbec není agresivní. Face to face kontakt s jinými psími samci není v jeho případě dobrý nápad, jednak je to mladý samec a je tudíž mistr světa ve všem 🙂a druhak jeho modrooký pohled v ostatních psech vzbuzuje pocit upřeného pohledu. To obecně psi čtou jako agresi - jinými slovy Maui tzv odborně řečeno “blbě čumí”😀, což vyvolává ostražitost a spouští výstražnou řeč těla připravenou k akci, na což Maui zpravidla následně reaguje. Maui je citlivý na osobní prostor a je zpravidla schopen s jinými psími kluky koexistovat velmi v pohodě, pokud prostor má - stačí mu k tomu relativně malá vzdálenost, cca 1,5m a ideálně paralelní pohyb. Tím jsem v podstatě popsala situaci, která je na Corgi Run - pejskové mají odstupy a běží vpřed. Toto není agresivita. Maui neprojevuje agresi ani zdrojovou ani strachovou. Vlastně je to jeden z nejsrdečnějších psů, co znám, jen s jinými samci kamarádit nebude, což vlastně mezi psy není nijak výjimečné (majitele ostatních psích kluků by mohli vyprávět) a co si budeme povídat, ani mezi lidmi. Vy se chcete přátelit s každým, koho potkáte? Pustíte si každého do své osobní bubliny, nebo se ohradíte, když vám je to nepříjemné?
V takových případech je vždy na psovodovi situaci moderovat tak, aby bylo všechno v pohodě. Makáme na tom intenzivně mnoho měsíců a pokroky jsou viditelné. Corgi Run Maui poprvé navštívil jako tříměsíční štěňátko, letos běžel potřetí. I jeho předchozí starty proběhly v pořádku, nejevil žádné tendence nikoho napadat, protože, budu se opakovat, není agresivní :) jeho loňský běh se vyznačoval tím, že šel přemlouvat psa, který se chystal opustit závodní dráhu, aby přece jen nikam nechodil a šel kámošit, a pak se chvíli nemohl zorientovat, na kterou stranu má běžet :)
Organizátoři situaci zvládli velmi profesionálně a v klidu, ověřili u mě, zda Maui nemá s agresí problém a závod zvládne, z oboustranné znalosti psa i předchozích průběhů nebyl důvod o tom pochybovat, a pak udělali úpravy ve skupinách v zájmu hladkého a klidného průběhu závodu pro všechny. Super ♥️
Ve mně to ale zůstalo, dotklo se mě to hluboko, víc, než jsem čekala a než jsem původně myslela, zasáhlo to citlivé místo (ano, Maui je moje Achillova pata). Nemohla jsem na to přestat myslet a pár hodin před startem jsem ještě seděla doma v slzách nad tím, že to přece nemám zapotřebí a k čemu mi to vlastně celé je (přišla jsem na to! Ale až večer doma a Maui mi k tomu dost pomohl. Nebojte, dostanu se k tomu).
Na akci jsme odjeli a jako každý rok to bylo moc fajn. Potkali jsme spoustu milých lidí a pejsků, viděli jsme přátele a známé. Piškotka i Maui závod dokončili, což bylo jako každoročně jediné moje přání a naděje :) Oni nejsou z těch, co by končili na bedně, zato vytváří příběhy, na které se pak i po letech vzpomíná.
Piškotka není žádná velká sportovkyně, ale má obrovské srdce a obrovskou snahu mi vyhovět a udělat mi radost. Krásně je to vidět na videu, které pořídil Martin Bartkovský (děkujeme!! - video zde) a je to asi nejlepší video ever. Vybíhá s absolutním nasazením a koncentrací, letí tryskem, kožíšek se leskne na slunci, poezie.
Piškotka si nicméně před cílem vzpomněla, že corgi není od toho, aby jen tak běhal. Corgi co?
Corgi pase. I jala se nahánět ostatní závodníky do cílové rovinky, čímž se její doběh logicky protáhl a do semifinále nepostoupila. Zato všem předvedla, co je náplň práce corgi :) video
Maui oproti tomu je atlet, pohyblivý, krásně osvalený, když se rozběhne, opravdu letí nad zemí jako střela, ostatně nám to při nácviku doma mnohokrát předvedl. Jenže závod pro něj není priorita, kolem je spousta zajímavých vjemů, které jsou pro něj důležitější.
A Maui, ten Maui, co dostal nálepku agresivního psa, mi ukázal úplně jednoznačně, že je nejlepší pes na světě a že jsem ho opět a znovu podcenila (já vím, Kačí, zase).
V Mauiho skupince nakonec startovalo 5 psů a 3 fenečky. Jeden z kluků, stejně jako Maui, měl převážně bílou masku, budu mu říkat Bělohlávek. Ten byl už před startem na ostatní trochu nevrlý. Na startu jsem Mauiho s laskavou spoluprácí majitelů dvou feneček - Cirilly a Arwenky (moc zdravím a děkuju) - vmáčkla mezi holky, kde byl spokojený a v klidu. A pak mi vyrazil dech. Krátce po startu Bělohlávek vyběhl na jednu z fenek (nevím, jestli ji šel milovat nebo prudit, to jsem v tu chvíli nerozeznala a nechci mu křivdit). Když jsem si všimla, že k nim běží Maui, moje první reakce byla, že tam i za cenu diskvalifikace vběhnu je oddělit (viz zmiňovaná odpovědnost psovoda), ale Mau byl rychlejší. Doběhl k fence a Bělohlávkovi, s naprostým klidem se vklínil mezi ně a fence udělal bariéru svým tělem. Stál k Bělohlávkovi bokem, v klidu, bez emocí, jako by říkal: “Kámo, nech ji být a běž si po svým”, dokud Bělohlávek neodběhl. Maui u fenky počkal, dokud nebylo jisté, že Bělohlávek ztratil zájem, a pak se otočil a volným hopkáním doběhl do cíle. Celé to trvalo jen pár vteřin, video můžete vidět zde.
Můj GentleMau! Krásně, dospěle a diplomaticky celou situaci hladce deeskaloval. Kdepak agresivní. Největší psí gentleman celé akce.
Jsem na něj obrovsky pyšná a maximálně dojatá.
A teď už vím, že mi celá akce za to stála, přes všechny ty nervy, zklamání a slzy: byly bohatě vyvážené radostí mojí ze setkání s přáteli, úsměvy, štěstím dětí, které si přišly pro odznáčky a pomazlit Piškotku a Mauiho a nadšením jejich rodičů, když jsme si povídali o Welsh Corgi a proč jsou Welsh Corgi Cardigan nejlepší psi na světě. Přesně tohle je důvod, díky kterému si už hezkých pár skvělých lišek našlo své nejlepší domovy a nejlepší lidi. Dívám se na ně a hřeje mě u srdce. Tohle - a ne místo na bedně v jakékoliv soutěži - za to stojí.
Poděkování patří:
Organizátorům Corgi Czech Run, obzvláště Nikole, za skvělou akci a super přístup;
Ségře za bomba merch a podporu ❤️
Jítě, že mě v momentě, kdy jsem bloudila v kruhu, otočila tak, abych viděla na to, co je důležité;
Všem liškopřátelům, že přišli, ráda jsem viděla vás i vaše pejsky;
Kamarádům, že přišli, vás jsem viděla ještě radši! :)
Panu Králíkovi a malé dvounohé, že do těch blbin se mnou zase šli ❤️
Bylo to super. Tak se vidíme zas napřesrok :)
Komentáře
Okomentovat